Výlet do Černobylu 2/7

30. června 2018 v 23:47 | AxeTom |  O mě

Do Černobylu s Ondrou, aneb Známka punku


Předem upozorňuji, že nejsem žádný spisovatel, tak tenhle článek a pravopisné chyby berte trochu s rezervou.

Den první.

Sraz byl v 6 hodin ráno u obchodního centra Campus, konkrétně u KFC. Budíky tedy zvonily od 5ti hodin, ale já je vesele ignoroval až do čtvrt (protože nesnáším vstávání, musím mít budíků 5 po sobě). Fofrem ranní hygiena a pak na snídani. Snídáme si toastový chleba, když se brácha koukne na datum spotřeby, takže chleba je prošlý dva dny. No, já tedy končím sesnídani, ale brácha pokračuje. Nafutruju se teda někde po cestě si říkám. Po snídani letíme na pokoj a házíme věci do tašek, protože večer už se mi to dělat fakt nechtělo. Co se nevejde, to tam prostě nějak narvu, protože zip zatím drží. Ve třičtvrtě jsme na cestě. Navigace ukazuje 10 minut, takže všechno stíháme. Míjíme KFC a tam už čeká skupinka dalších dobrodruhů. Parkujeme a jdem k nim, zdravíme se a čekáme na zbytek. Náhle projíždí auto s Vladem a mizí někde v dálce. Tak se dohadujeme, zda nezastavil protože nebrzdí a nebo nás neviděl. Po chvilce se znovu vynoří z kruháče, jedoucí z druhé strany a zaparkuje vedle nás. Po rychlém breefu se rozdělujeme do dvou skupin, já si beru bílou dodávku a domlouváme se, že po cestě nabereme ještě 3 lidi. Tak razíme k hotelu Brno, kde už čekají další dva členové. PO jejich nabrání se nám posouvá místo setkání z konce Brna do Olomouce. Cesta ubíhá v pohodě a všichni vtipkujeme, jak nám krásně vrže tlumení u auta.V Olomouci nabíráme dalšího člověka, já využívám zastávky a toho že jsem řidič a mám klíče k nákupu vod a brácha krmení. Zapomněl jsem zmínit, že Ondra, který vše organizoval byl někde mimo a miísto něj jel jeho kamarád Jirka. Místo srazu v Olomouci zjištujeme, že sraz se posouvá do Ostravy. Razíme tedy na dálnici, či jak se tomu nadává na Moravě a pokračujeme až na místo srazu. Konečně se poštěstilo a počkali na nás. Zasedací pořádek už na cestu měnit nebudeme, tak to necháváme až do zóny, kde se musíme posadit podle papírů. Po dotankování našeho auta už nic nebrání v tom, vyrazit směr Ukrajina. Chvilkama na dálnici Jirkovi i stíhám, ale většinu času se naše auto plácá kiláček za ním. Asi jim to jede víc. Nepomohl ani nápis na zadních dveřích vymyšlený a napsaný bráchou, že máme biturbo a 1000hp. Po přejetí bývalých hranic jsem překvapen, jak vypadají silnice v Polsku. všechno upravené, rovné a bez děr, tedy alespoň ty hlavní cesty. Dopoledne pak v Polsku zastavujeme u MC donald's, kde se konečně najíme. TO ještě neví nikdo z nás, co máme před sebou. Zatím nálada na naší palubě super, u druhého auta nevíme. Chvilku před odjezdem si chci ještě skočit na WC a protože jsem od přírody lenoch, nevracím se do MC, ale jdu k plotu ( k tomu vede cesta ze stráně s převýšením cca 3m), kde po slezení půlky kopečka házím tlamu dolů a pár lidí se směje, jak prý rychle jsem zmizel hlavou dolu ze srázu. Po návratu k autu dostáváme 20zl na mýtné od Jirky a pokračujeme dál. V podstatě bez zastávky přejedeme celé Polsko a blížíme se natěšení k hranicím s Ukrajinou. Náhle Jirka odbočuje a naše auto tedy míří za ním. Po půl hodince dojíždíme k přechodu, kde stojí kolona aut. První auto bez zaváhání vlítne do pruhu pro autobusy, já tedy jedu za ním. Říkám si, že třeba zná nějaký fígl. Nahoře stojí policie a my tedy odbočujeme vlevo a vjíždíme na soukromý pozemek. Odtud nás přiběhne polák vyhodit, takže se vracíme na silnici. První auto jako pravý hrdina míjí zákaz odbočení vlevo a najíždí do něj. Já zbaběle čekám a přemýšlím co dělat a když vidím jak za prvním autem ukazuje policista a naviguje jejich druhé auto ať za ním jedou, zbaběle se dávám na úprk a mířím na konec kolony. Po půl hodině čekání nás míjí naše první auto a jde zkusit druhý přechod. Za námí už je slušná řada aut, tak zůstáváme. No čekali jsme nakonec oproti první skupině (ta to měla cca asi 5 hodin) asi 7 hodin. 7 hodin nervů, vymýšlení kravin, neustálých návštěv obchodu a tlačení auta (měli jsme strach kvůli popojíždění, aby se nevybila baterie z neustálého startování). No a v Polsku se mi vlastně přihodila ještě jedna věc. Celý vysmátý při vjezdu do Polska zjištuju, že se mi nepřihlášil operátor a já jsem tedy bez signálu (jak na iPhonu, tak na iPadu, protože jsem neměl aktivovaný roaming). Takže navíc ještě bez mobilu. Při čekání to už nemohu vydržet, tak pouštím seriál ,,Halo, tady Indie'' a zabavím se alepoň na chvilku. Pak přichází brácha se seriálem Southpark, načež po chvilce mizí pro pivo do obchodu. Těsně před přejezdem si přesedáme, protože plnou moc k přejetí auta na Ukrajinu měl Vlado. Co bylo úsměvné, měl ji na druhé auto, které už bylo v tu dobu na cestě do Lvova. Polská hranice je OK a vjíždíme na Ukrajinu, kde se náš ujímá vojanda(nebo voják? nepamatuji si to přesně) a posílá nás k oknu s pasovou kontrolou. (předem nutné podotknout, že jsme dostali papír s počtem lidí). Po kontrole pokračujeme k výjezdu, odkud nás vrací zpět na kontrolu, protože jsme neměli potvrzený lístek o počtu lidí. Bylo vidět, že Vlado už chytá nerva, tak jsme ho moc neprovokovali :-). A pak najednou vjíždíme na ukrajinu. Po pár minutách zastavujeme u místního shopu (to už se stmívalo) a první věc co nás zajímala, byly SIMkarty. Rychle je narvat do telefonu a protože nikdo neměl vypichováky (na bráchův Samsung a moje SE), museli jsme improvizovat s Vladovo párátkem. Povedlo se a já sedám místo Vlada za volant a již za tmy si to sypeme směr Velyka Omelyana, kde jsme měli přespat. Kolem 11 zastavujeme na místní benzinové stanici a dáváme si první jídlo na Ukrajině. Druhé auto je již dávno před námi. Přesto že jsem jel poměrně svižně (vesnice 60-65), auta za mnou blikala a předjížděla. Asi jinej kraj (to o nemožnosti měřit na Ukrajině rychlost se dozvídám od našeho průvodce až v zoně). Protože zdejší terén neznám, jedeme max. 80km/h mimo město (Je noc, všude lesy). Přeci jen, mám na starosti dalších 7 lidí. Jsme v kontaktu přes messenger s druhým autem, tak se dozvídáme, že nemůžou najít hotel, kde máme první noc spát. Přesto pokračujeme dál a kolem 23-00 hod na mě padá únava. Jsem tedy vystřídaný a usnul jsem asi na 15 minut. Kolem půl 2 přijíždíme do Velké Omelyany a po příjedu na konec vesnice zastavujeme auto a vystupujeme. Hotel jsem také nenašli a tak řešíme co dál.
 

Výlet do Černobylu 1/7

30. června 2018 v 21:31 | AxeTom |  O mě
Do Černobylu s Ondrou, aneb Známka punku


Předem upozorňuji, že nejsem žádný spisovatel, tak tenhle článek a pravopisné chyby berte trochu s rezervou.

Den nultý.

Všechno začalo před spoustou let, kdy brácha přišel s tím, že by chtěl jednou vidět Černobylskou elektrárnu a uzavřenou zonu. Od té doby uběhlo hodně času, našimi počítači prošlo několik her, vč. S.T.A.L.K.E.R.A a několika dalších titulů a spousty dokumentů o tom co bylo před i po výbuchu. Pak to na nějakou dobu opadlo, než jsem před pů rokem narazil na facebookové stránce na jméno Ondra J. Zkusmo jsem mu napsal, on mě přidal do skupiny a pak se vše začalo rozbíhat jako orloj. Prvně jsme se domluvili, že by jsme chtěli jet tedy v květnu. Poslali jsme zálohu a čekali. Necelý měsíc před odjezdem jsme zjistili, že brácha má propadlý pas a vše se tedy odložilo na další termín. Naštěstí v červnu jelo pouze 16 lidí, tak jsme poslali zbytek peněz a už se těšili na výlet.
Protože sraz byl v Brně a já chtěl řídit, protože vzadu se mi nedělá zrovna dobře, rozhodli jsme se s bráchou, že dojedeme vlakem do Uherského Hradiště, kde vyzvedneme auto a pojedeme do Brna. V den odjezdu (Čtvrtek) jsem v 8 hodin začal balit věci, zaplatil jsem pojištění a připravil pro tisk lístky na vlak, které jsem předem zakoupil a to vč. místenky.Do jedné tašky se mi všechno nepovedlo naskládat, takže jsem měl ještě batoh a igelitku s botami. Ve všech zavazadlech dohromady byly věci snad na týden. Sbaleno, takže hurá na cestu. Pro jistotu jsme byli na nádraží v 11:30. Vlak měl jet ve 12:10, v Praze budeme tedy ve 14:01 a další vlak (společnosti Arriva) měl navazovat a jet ve 14:30. Už po příchodu na nádraží svítilo na ceduli zpoždění.To byla skvělá zpráva, které mě přesvědčila, že vlakem nepojedu zase nejmín 10 let. Nakonec bylo zpoždění příjezdu o 20 min. U vlaku bylo narváno, naštěstí díky místenkám jsme oba seděli u okna, odkud jsme museli vyhodit lidi, kteří jeli stejným směrem a seděli nám na místech. Ve 12:30 se konečně rozjíždíme. Po rozhovoru s průvodčím by měl vlak zpoždění dohnat. Po cestě přichází zpráva, že auto je cca 14 km od Uherského Hradiště a tam ho máme vyzvednout. Ukecal jsem mechanika, že pro nás pošle svoji známou, takže hurá a konečně jsem mohl pustit iPadíka a začít koukat na první film. Zpoždění jsme dohnali, takže zdržení v Praze při hledání vlaku nám nevadilo. Překvapilo mi, že vlaky společnosti Arriva jsou tak malé a dieselové(čti dělaj celou cestu rámus a vibrace). Ale hlavní bylo, že opět máme místenku a tak jsme se pohodlně usadili a užívali si zmatek kolem nás. Lidi museli sedět i v uličkách, jak bylo plno. Dalšm překvapením byla obsluha a příjemné ceny. A protože před námi byly 3,5 hodiny cesty, pustil sem si další film a užival si cestu. Pro mě cesta probíhala přijemně, bohužel pro bráchu který je o hlavu vyšší to bylo trochu utrpení. Po příjezdu do Uherského Hradiště a telefonátu mechanikovi nás vyzvedla jeho známá a po cca 15 miutách jsme dorazili na místo. Z auta jsme byli trochu vystrašení, přeci jen jsme čekali něco trošu jiného. Naházeli jsme batožinu do auta a vyrazili. Po nastartování a výměně pohledů, jsme se rozesmáli nad vibracemi motoru a protože jsme od oběda nejedli, razíme rychle směr brno. Cesta měla podle navigace trvat cca necelou hodinu, tak jedeme. Po 20ti minutách telefonát ,,nepostrádáte malou černou tašku?'' (byla to moje ,,kabelka'' přes rameno, kde bylo 400$ pro vstup do zony, dva pasy, cca 6000 v CZK na výměnu a rezervu, moje platební karty a veškeré doklady, iPad a zbylé dokumenty. Štěstí, že existují poctiví lidé. Dali jsme si tedy sraz v Uherském Hradišti. Takže najít první odbočku, na ni s otočit a jedeme zpět. Po předání dokladů jdeme na jídlo a to na jediné místo které bylo po ruce, KFC. Po jídle pokračujeme směr brno a do kopce občas musím podřadit i na 4ku, aby ho auto vyjelo. Kvůli nefunkčnímu rádiu brácha vytahuje bluetooth reproduktor, který prozíravě vzal sebou a cesta ubíhá mnohem rychleji. K Brnu se blížíme kolem 9 hodiny a hotel zavírá ubytování v 10 hodin. Zbývala nám pouze hodina na přejezd Brna. Odbočku k hotelu se mi povedlo přejet a protože zpátečka šla v autě šíleně, brácha se mohl potrhat smíchy, když sem se snažil ji tam dostat. Po odbočení přichází ledová sprcha, protože silnice k hotelu vypadala jako polní cesta. No ona to také byla. Dojíždíme na kraj lesa, když se naštěstí v dálce zjevuje nápis hotel. Běželi jsme tedy na recepci 5 minut před zavíračkou se zaregistrovat a zaplatit noc. Paní o nás naštěstí nevěděla, takže volala majitelce a nakonec se vše vysvětlilo. Dostáváme patrový pokoj a po sprše usínám unavený na spodní posteli. Brácha mě nezajímá, ten ať si vyleze nahoru :D . Poslední myšlenka byla na to, co nabít první. Bohužel sem si vzal jen jeden kabel, dvě nabíječky a obě zařízení mají pouze lighting. Telefon tedy dostává přednost, nastavuji budík na 5:15 ráno a usínám.
Za jeden den se nám toho přihodilo docela dost, ale ve srovnání s tím co přijde, to je ještě nic.

Kam dál

Reklama